O knize: 1996 / "... Lezli, klopýtali, potili se a zavírali oči. Norovovi došel dech. Zpočátku ho dron stále tlačil do zad, pak mu zvedl rameno a pak ho málem táhl v náručí. A když byli úplně vyčerpaní, když bez myšlenek, mechanicky, jako by se namotali, šplhali a šplhali, ztratili představu o čase a prostoru, pak se najednou skály narovnaly, omráčené: čerstvý vítr šlehal jim do tváří jako voda z vědra a ucítili chladný, lechtivý, nepopsatelně příjemný dotek neviditelného vodního prachu. Velký Nil, který s takovou velkorysostí přinesl Egyptu prosperitu, Velký Nil, opěvovaný nejchudšími z chudých i nejbohatšími z bohatých, Nil, v jehož vodách se odrážely královské chrámy a sklánějící se tváře egyptských rolníků. nad ním zuřil tento legendární, nesrovnatelný Nil, zvedal víry vodního dýmu, drtil sluneční záři, jiskřil krátkými duhami... Tam dole, pod horou, na které stáli Norov a Dron, lapali po dechu a oněměli, velký Nil bojoval s nehybnými kamennými masami Velkého prahu. A hřměl nad nimi, valil se s řevem, a ten bílý se v pěnivém varu rychle hnal dále k severu! A schoval dýku a vzpomněl si na Puškinovo: „Pod nebem mé Afriky vzdychejte o ponurém Rusku…»